Bez zábran - 2. kapitola

28. ledna 2014 v 17:15 | LuCc |  Bez zábran

No ježíš nápad to byl dobrý ale jak pokračovat to vážně nevím xD. U vidíme, co z toho vznikne.



2. kapitola



O měsíc později…

"Draco máš všechno?" už po páté se ho ptala jeho přehnaně starostlivá matka.

"Mám. Musím jít nebo mi ujede vlak." zahalekal ještě z chodby a chtěl se přemístit. Jenže mu jeho matka skočila kolem krku.

"Nechápu, co ti je." řekl otráveně a snažil si setřít rtěnku z tváře.

"No co, naposled odjíždíš do školy a jsi už dospělý. Moc chvil semnou už trávit nebudeš, musím si užívat, dokud to jde." řekla se slzami na krajíčku.

"Ale prosím tě, mě se jen tak nezbavíš." řekl konejšivě, naposled se na ni usmál a přemístil se.


Našel si prázdné kupé a pohodlně se usadil u okna. Nehledal nikoho ze Zmiozelu. Věděl, že tu nenajde moc lidí, co by měli zájem o jeho společnost. Většina jeho kamarádů byla buď v Azkabanu a nebo byli mrtví. Navíc pochyboval, že by chtěl někdo ze Zmiozelu dokončovat školu a tak si jen povzdechl, zahleděl se ven z okna a nechal se utápět svými vzpomínkami. Vzpomínal na válku, kdy mu šlo skutečně o krk. Nikdo vlastně nevěděl, proč on a jeho rodina byli zproštěni obvinění, které se týkalo událostí, které se stali za války. O tom co dělal za války, věděl jen úzký kruh lidí a to mu stačilo. Nepotřeboval být hrdinou, od toho tu měli Pottera. Byl spokojený, že jeho rodina vyvázla živá a Pán zla byl poražen.
Jakmile vlak zastavil, vylezl mezi prvními a zabavil si pro sebe jeden z kočárů. Projížděl přes Bradavické pozemky a kochal se jejich krásou. Po bitvě nebylo památky. Kdyby tu osobně nebyl těžko by uvěřil, že Bradavice byly téměř srovnány se zemí.


Hermiona se svými přáteli nasedla do jednoho z posledních kočárů a překvapeně pozorovali Bradavický hrad.
"Je až neuvěřitelné, co kouzla dokážou." řekla užasle Lenka, když pozorovala Bradavice. Ostatní jen přikývli a spolu s ní vzpomínali, co na těchto místech všechno zažili.

"Do háje." zaklela Hermiona když se všichni usadili u Nebelvírského stolu.

"Co je?" zeptal se Harry a podíval se, jakým směrem se dívá. O chvíli později se začal smát.

"Harry to není vtipný." rozčilovala se Hermiona.


"Toho bych tu vážně nečekal." snažil se nesmát ale Hermionin zoufalý a zároveň naštvaný výraz ho prostě rozesmál.

"Že já ti to říkala." dál nadávala.

"Co tu vůbec dělá?" ptala se.

"No nejspíš se rozhodl, že taky dostuduje." pokrčil rameny a dál to neřešil.


Druhý den ráno dostali instrukce od ředitelky McGonagalové. Všechny hodiny měli sedmé ročníky dohromady, protože jich bylo málo. A tak první hodina, na kterou se vydali, byli lektvary. Hermiona si dávala obrovský pozor na to, aby se na Malfoye ani jednou nepodívala. Dokud se s ním nestřetla mezi dveřmi.

"Grangerová." hlesl.

"Malfoy." odpověděla. To se za nimi ozval výbuch smíchu. Blaise se s Potterovic partičkou dokonale bavil a on měl chuť na všechny použít zakázanou kletbu. Podle výrazu, který měla ve tváři Grangerová, usoudil, že evidentně myslela na to samé co on.

Uběhl měsíc a ve škole se konal tajný večírek, na kterém nemohl nikdo ze sedmého ročníku chybět. Všichni začali se sebou docela dobře vycházet a neřešili kdo je ze Zmiozelu nebo Nebelvíru. Po tom čím si všichni prošli to nemělo žádný smysl. Jediný kdo se nemohl vystát, byl Draco s Hermionou.

Hermiona seděla u stolu a popíjela víno. Seděla tam sama a pozorovala ostatní, jak se baví.

"Proč tak sama?" přisedl si k ní Blaise.

"Ani nevím." přiznala. To jí ale Blaise táhl na parket a začali tančit. Začali kombinovat veškerý alkohol a málo kdo, kdo se toho účastnil, dokázal jít rovně.

Ani nevěděla, s kým tančí, šíleně se jí motala hlava. Ucítila něžné hlazení na zádech. Po té se začali líbat… Věděla, že by to měla zastavit, ale bylo to tak příjemné.

Draco rozespale otevřel oči. Díval se do stropu. Po chvilce si uvědomil, že se k němu někdo tiskne. Začal si vzpomínat na události té noci. Ne prosím, to byla jen noční můra. Ať to není ona. Prosím. Podíval se na dívku, která vedle něj klidně oddychovala.

"Do háje." zaklel, když poznal Grangerovou.

"Co se děje?" řekla rozespale. Jakmile se uvědomila, kdo leží v její posteli, zapištěla.

"Zase ty? Zase ty? Zase ty?" hysterčila.

"Jo zase já zkus řvát ještě víc. V ředitelně tě třeba neslyšeli." zabručel.

"Proč vždycky skončím s tebou?" nadávala a vystrkovala ho ven ze své postele.

"Jo to by mě taky zajímalo." nadával a sbíral svoje oblečení. Jakmile byl oblečen, zůstal stát vedle postele a díval se na Hermionu se zamyšlením pohledem.

"Co je?" štěkla na něj podrážděně.

"Já to nechápu, proč vždycky skončím s tebou. Jako tebe chápu, jsem Malfoy, úžasný Malfoy, to je jasné, žádná mi neodolá, ale proč u svatýho Merlina já? Nikdy mě nebrali nudný šprtky." řekl svoji úvahu nahlas. Hermiona na něj vykulila oči.

"To si ze mě děláš srandu ne?" hodila po něm první věc, co já přišla pod ruku. Malfoy samozřejmě uhnul a knížka, která kolem něj prolétla a dopadla s obrovskou ránou na zem.

"Vypadni." zavřeštěla.

"Vypadni dřív, než na tebe sešlu nějakou kletbu." pokračovala. Malfoy na nic nečekal a rychle zmizel, ve dveřích se srazil s Harry Potterem, který zrovna naprosto zelený procházel chodbou. Nechápavě se díval na Malfoye. Jakmile mu došlo, co asi dělal u Hermiony v pokoji začal se smát a z jeho tváře se rázem vytratila zelená barva. Draco ho jen zpražil nepříjemným pohledem a zmizel. Harrymu to nedalo a zaklepal na dveře Hermionina pokoje. Po vyzvání vešel. Seděla na posteli zachumlaná v županu a mračila se na knížku, která ležela na zemi.

"Mio, proč jsem načapal Malfoye jak v tuhle nekřesťanskou hodinu mizí z tvého pokoje?" zeptal se, když si sedl vedle ní na postel.

"Protože jsem naprostá husa." řekla jako by nic.

"Ty ho máš ráda?" zeptal se. Ona na něj jen vykulila oči a pak se začala šíleně smát.

"Harry ty jsi ještě opilý?" zeptala se ho s úsměvem od ucha k uchu.

"Ne nejsem, nemáš tu něco na kocovinu?" připomněla mu jeho rozbouřený žaludek a šílenou bolest hlavy. Hermiona vstala a začala se přehrabovat ve skřínce. Jakmile našla lahvičku s příslušným lektvarem, posadila se zpátky na postel. Když se podělili o obsah lahvičky Hermiona začala na hlas přemýšlet.

"Harry já ho nemám ráda. Já ho nemůžu vystát a naprosto nerozumím svému chování. Jo musím přiznat, že Malfoy je přitažlivý kluk, ale jen po fyzické stránce. Co se týče povahy tak ho absolutně nemůžu vystát, je to had. Nechutný slizký had. Nerozumím tomu, proč jsem schopna si začít něco s člověkem, kterého tak nenávidím." řekla zamyšleně.

"Přitažlivý?" rýpl si do ní Harry.

"Jo, vždyť vypadá jako model z nějakého dívčího časopisu." hlesla Hermiona. Moc dobře si uvědomovala Malfoyovu fyzickou krásu. Byl opravdu pěkný. Jeho ostře řezané rysy, krásné oči, blond vlasy, vyrýsované svaly. Začala uvažovat, jakmile si uvědomila, co dělá, okamžitě zatřásla hlavou a rozpačitě zamrkala.

"Hmm, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Možná pro to, že mě kluci neberou." zasmál se Harry.

"Jsi si jistá, že je to nenávist, co k němu cítíš? Mio, ty nejsi taková, že by ses opila a pak se prostě s někým vyspala. A ještě k tomu dvakrát se stejný člověkem, se kterým se akorát urážíš." upíral na ní svůj pohled.

"Jo je to nenávist." řekla přesvědčeně.

"Jak bych mohla cítit něco víc k takovému hadovi. K někomu kdo je tak namyšlený, arogantní. U Merlina vždyť bych mohla strávit celý den vyjmenováváním jeho špatných vlastností." stála si za svým.

"On není tak špatný, jak si myslíš. Díky válce se hodně změnil a to moc dobře víš. A do té doby než jste spolu začali spát tak jste spolu vycházeli docela dobře." usmíval se.

"Harry nech toho." zapištěla.

"Čeho?" dělal nechápavého.

"Ty víš moc dobře. Já k němu nic takového necítím." ukončila to.

"Dobře no, každopádně. Vím, že už si dlouho s nikým nechodila, ale dám ti menší radu. Když se ti někdo líbí, nejdřív s ním jdi na rande a pak do postele." zašklebil se.


"Harry Pottere, to nemyslíš vážně." zapištěla.

"No nic jdu si ještě na chvíli lehnout." usmál se a nechal tam rozčilující se Hermionu samotnou.

Draco seděl ve Velké síni a zíral na pár brambor ve svém talíři, do kterých šťouchal vidličkou.

"Čau Draco, kam si včera, teda vlastně dneska zmizel?" objevil se vedle něj Blaise Zabini.

"Ani se neptej." zabručel a dál se věnoval bramborám.

"Že ty si nespal ve své posteli." zkusil to Blaise a trefil se do černého.

"A ty snad jo?" odvětil Draco a dál šťouchal do brambor.


"Jasně že jo." odpověděl a nandával si oběd. Blaise čekal, že ho bude Draco zpovídat, jak to probíhalo s tou kráskou z Havaspáru, ale nic.


"Draco, co se děje?" zadíval se starostlivě na svého kamaráda.

"Nic." odpověděl a pořád nespouštěl pohled z brambor. Blaise na něj nechápavě koukal. Draco si povzdechl, odstrčil talíř a zvedl pohled k Bailsovi. Věděl, že se tomu nevyhne a stejně mu to bude muset říct. Blaise je jeho nejlepší kámoš a jen tak tak na poslední chvíli se rozmyslel, že nastoupí do Bradavic i v posledním ročníku. Byl za to rád, aspoň tu někoho měl.
"Zase jsem to udělal a absolutně nechápu proč." řekl Draco. Blaise se na něj nechápavě díval.

"Vyspal jsem se s Grangerovou." hlesl tiše, tak aby to slyšel jen on. Blaise se zakuckal masem, které zrovna polykal.

"Cože? To jako vážně?" ptal se pobaveně.

"Jo vážně, dneska jsem se probudil v její posteli. Nedokážeš si představit, v jakým jsem byl šoku, když jsem si uvědomil, co se předešlou noc dělo a kde to zrovna jsem." odpověděl Draco s pohledem upřeným k nebelvírskému stolu. Zrovna přicházela Grangerová s Potterem.

"Jako holka je pěkná." začal.

"Je neuvěřitelně sexy." skočil mu do toho Blaise. Draco jen nadzvedl obočí a pokračoval.

"Ale ta její povaha. Nemůžu jí vystát. Nechutná šprtka to je. Všechno zná, všechno ví, vždycky má pravdu. Nechápu svoje chování. Občas mám chuť jí uškrtit za to její nesnesitelný chování, tak proč s ní spím?"

"No tak se ti líbí, to je toho. Jí pozvi na rande. Není tak nesnesitelná, jak si myslíš." řekl Blaise jako by nic.

"Nezbláznil ses jen tak náhodou? S Grangerovou jít na rande? Nikdy!" řekl rázně.

"No jak myslíš." pokrčil Blaise rameny.

"Stejně se to stalo jenom kvůli tomu, že jsem se opil. Jinak bych to nikdy neudělal." vysvětloval Draco. Blaise se tomu jenom usmál a věnoval se svému obědu.

"Už nikdy nepozřu alkohol" hlesla Hermiona s pohledem upřeným ke zmiozelskému stolu.

"To jako opravdu? Už jsem si docela zvykl na novou Hermionu alá jsem mladá a užívám si života plnými doušky." rýpl si do ní Harry.

"Jo opravdu. Jakmile se opiju, jsem naprosto někým jiným. Střízlivá bych se takhle nechovala." hlesla.

"Jak nechovala." nepřestával jí popichovat.

"Jako běhna." řekla naštvaně a vztekle zabodla vidličku do poslední brambory, která ležela na jejím talíři.

"Ale no tak, běhna nejsi." řekl konejšivě.


"Jsem, spím s klukem, kterého nesnáším a ani s ním nechodím. Stává se ze mě děvka. To je nepřípustné." S tím se prudce postavila a odešla do knihovny. Tam kde bude mít klid. To nejúžasnější místo v Bradavicích. Jakmile vkročila, mezi jí už dobře známé regály plné knih. Spokojeně se usadila v tom nejzastrčenějším koutě, který v knihovně byl. Vytáhla z tašky učebnici lektvarů a začala si ji pročítat. Po půl hodině si uvědomili, že se absolutně nesoustředí, ale zírá do podlahy a myslí na Malfoye. Polekaně sebou škubla, když si uvědomila, co dělá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 19:14 | Reagovat

Strašně jsem se na další kapitolku těšila a je boží;)) Líbí se mi ten nápad. Navíc miluju tvůj styl psaní :-D

2 Helča Helča | 3. února 2014 v 20:53 | Reagovat

Tak u téhle kapitoly jsem se nasmála. Harry je boží, ty jeho průpovídky, bude další kapitolka s menší pauzou než doteď? ;-) Těším se.

3 Dom Dom | 9. července 2015 v 18:28 | Reagovat

Až teď jsem našla tenhle blog a první povídka, kterou jsem rozečetla, jsem se strefila do černého :D Tohle ja jeden z nejlepších námětů na téma Dramione co jsem četla (a bylo jich dost... začínala jsem si říkat, že už jsou všechny na jedno brdo)Nejvíc mě baví ty reakce po probuzení :-D  :-D  :-D <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama