Správné rozhodnutí - 12. kapitola

29. listopadu 2011 v 11:44 | LuCc |  Správné rozhodnutí


12. kapitola


Když se Hermiona probudila, zjistila, že se jí to všechno nezdálo. Ležela v jeho náručí a malým oknem jí dopadali na tvář sluneční paprsky. Opatrně se otočila a prohlížela si jeho tvář. Byl tak nádherný, že nedokázala pochopit, proč si vybral zrovna jí. Rozplývala se nad jeho andělskou tváří. Zamrkal, protáhl se a otevřel oči.

Když Draco otevřel oči, zjistil, že ho Hermiona pozoruje.

"Dobré ráno." usmál se na ní a ukradl se jeden letmý polibek.

"Dobré ráno." odpověděla mu s úsměvem na tváři.

Když dorazili na do Kruvalu přivítal je ředitel. Uvedl je do jejich pokojů. Se slovy, že mají odpoledne na to, aby si odpočinuly od cesty a večer se májí dostavit na večeři zase zmizel. Hermiona si vybalila věci a zalezla do sprchy. Dala si dlouhou příjemnou sprchu. Vylezla z koupelny a jen v ručníku zamířila ke skříni, kam si naskládala oblečení. Ovšem když se rozhlédla po pokoji, zarazila se. Na její posteli ležel Draco a nevěřícně si jí prohlížel. Stála tam před ním jen v kraťoučkém ručníku.

"Ehm, co tu děláš?" zděsila se Hermiona.

"Čekám na tebe." řekl a nespouštěl pohled z jejího těla. Hermiona rychle přešla ke skříni, popadla pár věcí a hned zase zmizela v koupelně. Ven už vylezla oblečená a naštvaně si Draca prohlížela.

"No co, nevěděl jsem, že se tu budeš promenádovat jen v ručníku. Můžeš být ráda, že jsem tu jen já. Před stav si kdyby tu byl Severus." zavtipkoval ale Hermioně ta představa moc vtipná nepřišla.

"Můžeš mi vysvětlit jako to že máš se Snapem tak skvělý vztah?" zeptala se, když si sedla na postel k Dracovi.
"Je to dobrý rodinný přítel a navíc i můj velmi dobrý přítel. On je jeden z mála lidí, komu opravdu důvěřuji." odpověděl jí a přitáhl si jí k sobě.

Hermiona už to dále nerozebírala a raději se k němu přitulila. Jen tak leželi a tiskli se k sobě. Po chvilce je vyrušilo zaklepání.

"Dále." řekl naprosto klidným hlasem. Hermiona se chtěla zvednout, ale on jí v tom zabránil. Do pokoje vešel Snape.

"Jak sladké." poznamenal posměšně. Hermiona se nervózně zavrtěla. Jak proboha Draco věděl, že je to Snape.

"Co potřebuješ?" zeptal se ho v klidu Draco, mluvili spolu jako odvěcí přátelé.

"Za dvě hodiny se sejdeme na chodbě a půjdeme na večeři." odpověděl a jak rychle se v pokoji ukázal tak rychle zmizel. Hermiona jen tázavě nadzvedla obočí a Draco pochopil.

"Ve škole se budeme k sobě chovat tak, jako vždycky. Přeci by bylo divné, kdybych svému profesorovi a řediteli koleje tykal." řekl Draco a políbil jí na čelo.

"Jak si věděl, že je to on." zeptala se ho ještě.

"Hermiono já tě nepoznávám. Ty taky něco nevíš?" tvářil se užasle.

"Nejsem dokonalá. Navíc poslední dobou mi to vůbec nemyslí." usmála se na něj a darovala mu jeden letmý polibek.

"Jak pak to že ti to nemyslí?" podivil se Draco, ale odpověď už znal. Teda doufal, že jí zná.

"Nevím, poslední dobou se toho děje nějak moc." zalhala mu Hermiona, nechtěla mu říct, že je to kvůli němu. Věděla, že on pravdu ví, ale mlčel a za to mu byla vděčná. I když poslední dobou mezi nimi proběhli hodně srdceryvný hádky, které prozradili, že by byli schopní za sebe položit život.

"Nitrozpyt." vyrušil jí z přemýšlení Draco. Hermiona se na něj zmateně dívala, než jí to došlo.

"Mělo mě napadnout, že když je v tomhle Snape jeden z nejlepších, ty budeš taky." zakroutila hlavou.

"Jak víš, že je v tomhle Snape fakt dobrý?" prohlížel si jí se zájmem v očích.

" To je tajemství." mrkla na něj. Ovšem začalo jí dělat starosti, co všechno o Dracovi ještě neví. Museli být opravdu na té nejlepší úrovni, když ais okázali vzájemně lézt do hlavy bez pomoci hůlky.

"No tak jelikož jsem se učil od něj, tak jsem v tom taky dost dobrý." řekl namyšleně.

"Vůbec to nevyznělo namyšleně." zašklebila se Hermiona.

"Tím jsem chtěl říci, že všechna tvá tajemství jsou u mě v bezpečí." zašeptal svůdně a dlouze jí políbil. Hermiona ucítila v břiše šimrání. Jen se nad tím usmála a dál si užívala Draco přítomnost. Spokojeně se k němu tulila, dokud nepřišel čas večeře.

"Kam jdeš?" tahal jí zpátky k sobě na postel.

"Jdu se převlíknout, přece nepůjdu na večeři v teplákách." zasmála se Hermiona.

"Mě v nich přijdeš sexy." mrknul na ní. Jen se potěšeně usmála a začala vyndavat oblečení ze skříně.

Když si všechno připravila, zamířila s oblečením do koupelny. Musela se smát nad Dracovým nesouhlasným bručením. Ještě za ní houknul, že se sejdou na chodbě.

Hermiona si oblékla šedý kostýmek se sukní. Pozorovala se spokojeně v zrcadle. Ještě si pročísla vlasy, nanesla líčení a mohla vyrazit.

Draco otevřel pusu a sjížděl Hermionu užaslým pohledem. Boty na podpatku, sukni nad kolena, halenku a sáčko. Vypadala tak elegantně. Severus si odkašlal a Hermiona se usmívala.

"Můžeme jít?" zeptal se ochraptělým hlasem Draco. Snape kroutil hlavou a Hermiona se smála od ucha k uchu.

Když došli do místnosti, která sloužila nejspíše ke stejným věcem jako Velká síň v Bradavicích. Jenže nebyla tak okouzlující. Byla to jen obrovská místnost s hromadou stolů a hromadou lidí. Jakmile je ředitel Karkarov spatřil, zamířil k nim. Pozdravil je, Hermioně se lehce uklonil a vyzval je, aby jej následovali. Procházeli místností a všichni se na ně otáčeli. Karkarov šel jako první, za ním šel Snape a hned za ním Hermiona s Dracem. Všichni se na ně dívali a něco si šeptali. Doprovodil je k jednomu ze stolů a popřál dobrou chuť, s těmi slovy zmizel. Draco Hermioně odsunul židli a ta ho s menším údivem pozorovala. Snape otráveně zakroutil hlavou.

"Nejsem takovej křupan, jak si myslíš." zašeptla jí Draco do ucha, když jedli.

"Vždyť já vím, jsi přeci Malfoy." rýpla si do něj Hermiona a s chutí se zkousla do kousku kuřecího masa. On se jenom zašklebil a pokračoval v jídle.

"Severusi proč se tváříš tak otráveně?" zeptal se ho Draco.

"Protože netuším, jak to tu s vámi celý týden vydržím." zabručel. Hermiona se mírně začervenala a raději si prohlížela místnost, ve které seděli. Bylo to tak obyčejné místo. Ano, hrad byl úchvatný, ale postrádal veškeré kouzlo.

"Zlaté Bradavice." poznamenala Hermiona a Draco přikývl.

Po večeři se slova ujal ředitel. Uvítal je a představil. Zjistili, že soutěž se bude konat v pátek odpoledne, výsledky se dozví v sobotu ráno a v sobotu večer odjedou domů. Do pátku je čekají nějaké prohlídky hradu a podobně.

Po večeři se všichni vydali do svých pokojů.

Hermiona se převlékla do pyžama. Zrovna si v koupelně čistila zuby, když slyšela klepání na dveře. Dočistila si zuby a zamířila ke dveřím. Otevřela dveře a zjistila, že tam stojí Draco.

"Nevadilo by ti, kdybych dnes přespal u tebe? Já se tam sám bojím." udělal na ní smutný kukuč. Hermiona se jen zasmála a ustoupila dál ode dveří. Draco se potěšeně usmál a lehl si k ní na postel.

"Nejsi nějakej drzej? Na zemi budeš spát." tvářila se přísně Hermiona.

"To by sis přeci neudělala." zase na ní zkoušel ten svůj kukuč.

"Já ti nevím, být v jedné posteli s Malfoem." zakroutila hlavou.

"Hlavně, že včera ti to nevadilo." usmál se a přitáhl si jí k sobě na postel. Seděli naproti sobě a jen se na sebe dívali. Hermiona už to nevydržela a překonala tu krátkou vzdálenost mezi nimi a políbila ho. Draco její polibky oplácel. Spokojeně si jí k sobě přitáhl a obejmul. Hermiona se od něj po chvilce odtáhla a prohlížela si ho.

"Co pak?" zeptal se jí.

"No jenom je docela zvláštní vidět Draca Malfoe v pyžamu." usmála se na něj.

"Jsem k nakousnutí, já vím." usmál se na ní tím svým namyšleným úsměvem. Hermiona jen nevěřícně zakroutila hlavou.

" A víš, že to tvoje namyšlené já, mě docela přitahuje." řekla svůdně a povalila ho na postel.

"To jsem jedině rád." řekl a začal jí líbat. Něžné polibky začali přecházet v dravější a vášnivější. Dokud se neozvalo zaklepání.
"Né." zabručela Hermiona.

"Budeme to ignorovat." řekl Draco a dále jí líbal. Jeho ruce putovali po jejím těle. Ovšem klepání na dveře začínalo být čím dál tím víc naléhavější. Draco se naštvaně zvedl a zamířil ke dveřím. Vypadal jak dokonalý bůh pomsty… pomyslela si Hermiona.

Draco vztekle otevřel dveře. Ve dveřích stál Snape.

"Pokud někde něco nehoří nebo někoho nezabili, tak radši rychle zmiz." zavrčel na něj. Hermiona jen zírala s otevřenou pusou, na to jak se Draco ke Snapovi chová.

"Hm, nejsi daleko od pravdy. Rychle se oblíkněte, sejdeme se za dvě minuty na chodbě." řekl a odešel.

Hermiona se na Draca tázavě podívala a on jen pokrčil rameny a odešel do svého pokoje se převléci.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 29. listopadu 2011 v 12:45 | Reagovat

Že se nestydíš! Takhle to ukončit :D Ne, nádhera, ale napiš urychleně dalším nebo se zblázním :D :D

2 Hope Hope | 29. listopadu 2011 v 13:56 | Reagovat

[1]: naprosto s tebou souhlasím je naprosto ošklivá. Jak si to jen mohla udělat. Zrovna kde jsem se tak zakousla do děje a Ty to jen lusknutí prstu ukončíš :D Naprosto se mi to líbilo, už teď se nemůžu dočkat pokračování :-D

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 16:24 | Reagovat

Souhlasim.To od tebe bylo opravdu oškliví.
Těším se na další.Zajímá mě co se stalo,že je vyrušil.Jo a myslím že místo smutný by bylo lepší psí kukuč,ale t oje jen návrh.

4 Sára Sára | Web | 30. listopadu 2011 v 17:42 | Reagovat

Opět naprosto senzační pokračování, těším se na další,

...
jinak jsem si tě už přidala do SB

5 jijííík jijííík | 4. prosince 2011 v 18:39 | Reagovat

naprosto dokonalá kapitolka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama