Chtěl bych, na chvíli zapomenout...

8. listopadu 2011 v 16:45 | LuCc |  Jednorázové

Tak jsem se rozhodla napsat jednorázovku. Hodně jsem se přemlouvala abych jí sem dala, protože si jí nejsem ani trošku jistá. Povídka je o Dracovi a Hermioně. Ani nevím jak mě tohle téma napadlo.
Doufám, že se Vám to bude aspoň trošku líbit.





Seděla v astronomické věži a tiše vzlykala. Jak jí to jen mohl udělat? Ptala se sama sebe, pořád dokola. Proč zrovna s ní? Byla její další otázka. Nechápala v čem je ona lepší. Viděla před sebou tu hrůzostrašnou scénu. Viděla, jak se k ní tiskne a vášnivě jí líbá. Jak jeho ruce putují po jejím těle a mizí pod jejím tričkem. Proč? Ptala se zas a znova.

Po hodině vytrvalého pláče jen seděla a nepřítomně se dívala před sebe. Už neměla co plakat. Je možné, že vyplakala všechny slzy, co mohla? Nebo jen neměla sílu plakat dál?

Z přemýšlení ji probralo tiché vrznutí dveří. Nechtěla, aby jí někdo viděl v tomhle stavu. Co nejvíce se přitiskla ke zdi a doufala, že si jí dotyčný nevšimne.

K jejímu překvapení to byl Malfoy. Opřel se o zábradlí a díval se do tmavé noci. Evidentně si jí nevšiml a tak ho jen tiše pozorovala. V měsíčním světle vypadal úplně jinak než obvykle. Poznala, že nad něčím usilovně přemýšlí a v jeho tváři nebyla ta ledová maska, kterou znala.

Stál před ní naprosto obyčejný člověk, kterému se ve tváři zračila vlna emocí. Hermiona si ho se zájmem prohlížela. Je docela pohledný. Pomyslela si. Jak to, že si toho dříve nevšimla?

Z ničeho nic se k ní otočil čelem a sesunul se na podlahu. Ještě pořád o ní nevěděl. Hermiona tušila, že by tu neměla být, ale co má dělat? Byla to hrozně nepříjemná situace.

Seděl naproti ní a hlavu měl opřenou o své ruce. Musel vycítit její pohled a tak svou hlavu zvedl a všiml si jí. V jeho tváři poznala překvapení. Chvíli tam naproti sobě seděli a nic neříkali.

Hermiona se dívala do jeho nádherných stříbřitých očí a nechtěla si přiznat, že se jí líbí. Měla v hlavě takový zmatek. Ještě před chvílí myslela, že se zblázní z toho, jak jí Ron ublížil, ale teď už přemýšlí o někom jiném? Odtrhla od něj pohled a utrápeně si schovala obličej do dlaní. Věděla, že tam sedí a pozoruje jí, ale nic neříkal.

Když přišel do astronomické věže, netušil, že by tu mohl někdo být. Zprvu si jí ani nevšiml. Teď seděl naproti ní, ale byl ticho. Poznal na ní, že jí něco trápí. Vlastně nikdy jí neviděl takhle zdrcenou. Bylo mu jí líto a ani nevěděl proč. Jaká náhoda, že se tu takhle sešli. Myslel si, že toto místo navštěvuje jen on, ale evidentně se spletl.

Astronomická věž byla skvělá na přemýšlení a na schovávání. Schoval se tu před okolním světem. Měl v hlavě takový zmatek. Otec na něj pořád naléhal, ať se přidá ke Smrtijedům. Prý je to tak jednoduché. Jak pro koho. Pomyslel si trpce. Nesnášel Smrtijedy a nesnášel to, co dělali.

Poslední dobou to bylo nesnesitelné. Otec ho zavaloval dopisy s otázkami ohledně smrtijedství. Věděl moc dobře, že ho Pán zla chce. Věděl, že chce, aby se stal jeho sluhou, ale Draco nechtěl. Tak moc nechtěl a nevěděl, co má dělat. Dokonce chtěl jít za Brumbálem. Dokázal by mu on pomoci? Byla jeho otázka, kterou si opakoval poslední dobou často.

Zvedl hlavu a pozoroval Hermionu jak tiše vzlyká. Nechápal, co se jí mohlo stát. Vždyť je vždycky tak plná života a pozitivní energie a teď tu sedí naproti němu a je úplně na dně. Evidentně ničí život není procházka růžovou zahradou.

Tak tam dva úhlavní nepřátelé naproti sobě seděli a nic neříkali. Každý přemýšlel o svých problémech a toho druhého si nevšímal, dokud neusnuli.

Hermiona se probrala a zjistila, že je ještě tma. Musela usnout tak na dvě hodiny nebo možná déle? Neměla pojem o čase a vůbec jí to nevadilo. Všechno jí bolelo, jak byla opřená o tu tvrdou zeď. Ovšem bolest nevnímala. Zaujalo jí něco jiného. Pořád seděl naproti ní a díval se na ni. Jeho výraz byl lehce rozespalý, a tak si domyslela, že nejspíše taky usnul. Dále se na sebe jen dívali a nic neříkali. Byla to zvláštní situace a Hermiona nevěděla, co má dělat.

"Je ti lépe?" zeptal se jí.

"Ne a tobě?" odpověděla mu a přemýšlela nad tím, kam tohle povede.

"Ne." odpověděl jí a ona už dál nic neříkala.

Dracovi to přišlo naprosto šílené, to co zrovna chtěl udělat, ale chtěl to zkusit. Prostě ho to k ní táhlo a on si nemohl pomoci. Nemohl to zastavit a tak si sedl vedle ní. Pozoroval její překvapený výraz a čekal, kdy se zvedne a odejde, ale ona jen seděla a nechápavě si ho prohlížela.

"Víš, nemám to teď zrovna jednoduché." řekl a díval se do těch jejích čokoládových očí, které ho naprosto pohlcovali.

"Mám pocit, že ten nátlak už dlouho nevydřím." dořekl a políbil jí. K jeho překvapení mu polibek oplatila.

"Chtěl bych, na chvíli zapomenou…" řekl tiše a čekal na její reakci. Pochopí, co po ní chce nebo ne? Určitě ho prokleje a pak zabije. Začal uvažovat. Ale nemohl si pomoci. Seděli tu tak u sebe a ona byla tak neuvěřitelně sexy i s tím uplakaným obličejem. Chtěl na chvíli zapomenout. Zapomenout na všechno, prostě vypnout.

Hermiona nemohla uvěřit tomu, co jí zrovna navrhl. Myslí to vážně? Ptala se sama sebe. Jedna její část volala: "Dej mu facku a uteč, je to přece Malfoy.", druhá část jí radila něco jiného. Radila jí to, co se Hermioně zamlouvalo daleko víc. Stejně tak jako on potřebovala vypnout. Potřebovala se nějak rozptýlit, ale byl to dobrý nápad? Nakonec se rozhodla tak, jak by se ta stará Hermiona, která milovala Rona, nikdy nerozhodla.

Přitáhla si k sobě jeho zamyšlenou tvář a políbila ho. Poznala, že je překvapený, ale nebyl dlouho. Polibek jí začal oplácet.

Vášnivě jí líbal a hladil po celém těle.

"Jsi si jistá?" zeptal se zadýchaně.

Hermiona kývla a zase se vrhla na ty jeho dokonalé, hebké rty. Draco se ještě od ní odtáhl a vyčaroval vedle nich matraci. Okamžitě je přesunul na ní. Hermiona se mezi jeho polibky usmála. Rukama zajela pod jeho košili a slastně vzdychala, když jí líbal na krku. Cítila jeho ruce na svém těle a na nic jiného nemyslela. Myslela jen na něho a na to jak jí jeho přítomnost dohání k šílenství. Všechny myšlenky na Rona a Levanduli vypnula a jen si plnými doušky užívala Dracovu přítomnost.

Probudili ho sluneční paprsky. Opatrně otevřel oči a zjistil, že leží v astronomické věži. Zmateně se zvedl a začal se oblíkat. Hermiona už byla pryč. Podíval se na hodinky a zjistil, že je čas akorát tak na snídani. Upravil se tak, aby nebylo poznat, že nespal ve své ložnici, odčaroval matraci a zamířil na snídani. Přemýšlel nad tím, co se stalo mezi ním a Hermionou.

Sedl si ke zmiozelskému stolu a pohledem zabrousil k tomu nebelvírskému. Seděla tam a dívala se na něj. Poznal to. Poznal na ní, že pro ni to byla jen jedna noc. Noc kdy oba na chvíli zapomněli na své problémy. Po té co odvrátila svůj pohled, on moc dobře věděl, že pro něj to jen jedna noc nebyla. Pro něj to bylo víc než jedna noc, ale také věděl, že s tím nic nenadělá. Viděl na ní, že se pořád ještě trápí a toho zneklidňovalo. Ovšem on s tím nemohl nic dělat. Ona o něj zájem neměla a on věděl, že tenhle boj má předem prohraný.

To co se v noci stalo, se nikdo nikdy nedozví, tak jako to, že se Draco Malfoy poprvé zamiloval.




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 8. listopadu 2011 v 19:05 | Reagovat

Áááá, tohle se mi totálně líbilo, dokonalost ♥

2 Hope Hope | 8. listopadu 2011 v 21:25 | Reagovat

úžasný :-D moc se mi to líbilo :-D

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

Senzační!!!Dokonce bych,řekla,že se tahle povídka k téhle době hodí.Každý by chtěl zapoměnout.Jenže bohužel,život není pohádka a povídka jak je vidno taky ne.

4 Sára .. Sára .. | Web | 10. listopadu 2011 v 21:02 | Reagovat

Páni, to je naprosto dokonalé, nádherné, napsala si to moc hezky a každý detajl se dá perfektně představit. Škoda, že to jednorázovka byl by z toho skvělý příběh, u kterého bych ráda viděla pokračování :-)
S.

5 LuCc LuCc | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 20:41 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]: Jsem strašně moc ráda, že se vám povídka líbí, děkuji za krásné komentáře =).

[4]: O pokračování jsem nepřemýšlela. Možná někdy napíšu ještě jednu část ale na kapitolovku to určitě nevidím =).

6 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

Čekala jsem úplně někoho, kdo je amatér s novým blogem. Ale tohle? Je tisíckrát lepší, než když jsem začala já. Sama sebe teď fackuju, že jsem pochybovala. Bylo to šíleně krásné ! ;)

7 Thanan Thanan | 28. prosince 2011 v 14:05 | Reagovat

krásné :-)

8 Isabell Isabell | 21. srpna 2012 v 13:49 | Reagovat

Krásná povídka. Příběh samotný sice trošičku zavání klišém, ale ty jsi tomu dokázala vtisknout punc originality a propůjčit tomu své emoce ... Opravdu se mi moc líbila.
S láskou Isabell

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama