Správné rozhodnutí - 5. kapitola

29. října 2011 v 23:00 | LuCc |  Správné rozhodnutí
Tak a je tu další kapitola, snad se bude líbit=).

5. kapitola


I tento týden uplynul jako voda a Harmiona s Ronem ještě pořád nemluvila. Harry začínal ztrácet naději, že se ti dva konečně usmíří. Ovšem to nebylo to jediné, co mu dělalo starosti. Moc dobře si všiml jak po Hermioně kouká Malfoy a to se mu vůbec nelíbilo. Ještě horší bylo to, že Hermiona mu ty pohledy oplácela. Vyptával se Ginny jestli něco neví, ale ta mu vždycky odpověděla, zeptej se Hermiony. Chtěl se zeptat ale co když to dopadne jako s Ronem. Nechtěl o Hermionu přijít je to jeho nejlepší kamarádka.

"Tak spolu oficiálně chodíme." řekl Hermioně Harry u snídaně.

"To je báječný." objala ho radostí Hermiona. Chvíli na to si k nim přisedla Ginny a na přivítanou dala Harrymu pusu.

"Na vás je tak kouzelný pohled." usmála se na ně Hermiona a dál je nechala být. Přemýšlela, nad tím co to bude dnes asi za lektvar. Dnešní pondělí mělo být stejné jako to minulé. Měla jít do sklepení a ti co se toho neúčastní měli zase zvláštní rozvrh. Jelikož už jí nebavilo poslouchat zamilované tokání těch dvou tak se vydala do sklepení. Cestou přemýšlela nad Harrym a Ginny. Byla ráda, že jsou spolu, ale trochu žárlila. Žárlila na to, že nemá být s kým. Věděla moc dobře, s kým by chtěla být, ale nechtěla si to přiznat. Sice se k ní choval hezky a dal jí několik důvodů, proč by mu měla důvěřovat, ale pořád si opakovala, ač nerada, Ronova slova. Je to přece Malfoy.

Když se všichni sešli v učebně Snape jim napsal na tabuli lektvar a oni se mohly pustit do práce. Nad tímhle lektvarem strávila dvě a půl hodiny a to byla hotová jako první. Úplně vyčerpaná s vlhkými vlasy od všelijakých výparů si sedla na lavici.

"Co pak Grangerová, nevíte jak dál?" zasmál se Snape.

"Ne pane profesore, už mám hotovo." řekla už v klidu Hermiona.

"Jste si tím jistá?" nevěřícně na ní koukal. Ona jen kývla. Snape přešel k jejímu kotlíku a začal studovat lektvar.

" No i zázraky se dějí, Grangerová postupujete." zakroutil nevěřícně hlavou. Za chvíli dokončili i ostatní svůj lektvar.

"Do dalšího kola postupuje Malfoy s Grangerovou." řekl Snape a zmizel.

"Držím ti palce." zašeptali Hermioně obě holky než zmizeli.

"Hm, asi moc fanoušků nemám co." promluvil na Hermionu Draco když opouštěli učebnu.

"Ty se divíš?" zeptala se nevěřícně Hermiona. Dracovi se úsměv z tváře vytratil. Jen se na ní smutně podíval a rychlým krokem opustil sklepení.

"Já nána pitomá, že sem radši nemlčela" vyčítala si Hermiona cestou do nebelvírské věže. Teď jsem klidně mohla jít s ním a mohli jsme si povídat. Ne, já mu narovinu řeknu, že mu nevěřím. Proklínala se Hermiona.

Draco seděl u oběda a otráveně prohrabával obsah talíře.
"Neměl by si být rád? Jsi jeden z nejlepších na škole v lektvarech. Proč ta nálada?" vyptával se ho Blaise. Tak mu potichu řekl, co se stalo, když vycházel ze sklepení.

"Proč si nabroušenej? Je jasný, že to potrvá, než ti bude plně věřit." nechápavě zakroutil hlavou nad Dracem. Pochopil, že nemá chuť s nikým mluvit a tak se pustil do rozhovoru s Pansy.

Draco se podíval směrem k nebelvírskému stolu. Hermiona se na něj dívala a to ho potěšilo. Ovšem výhled mu zkazila čísi postava. Když se pořádně podíval, zjistil, že je to Snape. Přejel pohledem k nebelvírskému stolu, kde Hermiona ucukla pohledem někam jinam. Jen nadzvedl obočí, ale nijak to nekomentoval.

"Blahopřeju, jsem na tebe pyšný Draco. Věděl jsem, že mě nezklameš. Ovšem s Grangerovou to bude těžký oříšek. Vypozoroval jsem, že jste tak na stejné úrovni. Poslední kolo, kde se rozhodne, kdo z vás dvou, bude školu reprezentovat, bude v pátek ráno." S těmi slovy Snape odešel a samozřejmě si to celá kolej vyslechla, takže mu všichni začali přátelsky gratulovat a říkali jak si tu mudlovskou šmejdku dám levou zadní. Měl sto chutí na ně začít řvát, ať si ty svoje blahopřání strčí někam a ať tak o Hermioně nemluví, ale naštěstí se udržel.

Hermiona pozorovala jak Snape odchází od zmiozelského stolu. Věděla, že si všiml toho, jak na sebe koukají a to se jí vůbec nelíbilo.

"Slečno Grangerová, jste úžasná. Udělala jste mi takovou radost. Jsem ráda, že naše kolej má zástupce v posledním kole. To máte vyhrané. Vždyť jste nejchytřejší děvče v ročníku. Malfoy je sice velmi chytrý a talentovaný kouzelník ale vy jste přeci jen o úroveň výš. Poslední kolo se koná v pátek ráno, budu vám držet palce." spustila na Hermionu profesorka McGonagallová a usmívala se na ní. Po té co odešla, začali jí všichni z nebelvíru gratulovat, přesně stejně jako Dracovi zmiozelští s rozdílem toho že se přidávali i někteří havraspárští a mrzimorští studenti. Hermiona byla ráda a užívala si ten pocit, dokud jí nezačínali říkat slova typu: "To máš v kapse, Malfoy je jenom podlej had." a podobně. Když konečně ten rozruch kolem ní ustal, vydala se do astronomické věže. Chtěla být chvíli sama, ale to jí zastihl Harry.

"Kam jdeš? Nechceš se projít? Nakonec nám odpolední vyučování odpadlo." vyhrkl na ní Harry. Hermiona souhlasila.

Procházeli se po školních pozemcích a povídali si. Nejprve o něm a o Ginny a pak se Harry začal vyptávat na Draca. Ginny mu naštěstí nic neřekla, ale on si toho bohužel všiml. A tak mu převyprávěla celý příběh od té doby, co se jí Draco svěřil s tím, že nemluví se svým otcem. Harry se na ni díval s otevřenou pusou. U jezera se zastavil a sedl si na jeden velký kámen.

"Wow, tak tohle by mě ani ve snu nenapadlo." konstatoval s úžasem Harry.

"A ty k němu něco cítíš?" zeptal se narovinu Harry.

"Ano, mám ho ráda." konečně si to Hermiona přiznala.

Harry tím moc nadšený nebyl. Už jen pro to, že do Hermiony byl zamilovaný Ron. Ale když poslední dobou pozoroval Malfoe jak se na Hermionu dívá a ona na něj, bylo mu jasné, že se tu něco hodně změnilo. A tak celé odpoledne byli u jezera, nebo se procházeli a povídali si. Rovnou ze zahrady šli na večeři.

Po večeři si Hermiona dopřála pořádnou koupel a po té zamířila rovnou do postele. I když bylo ještě poměrně brzo, byla docela unavená. Ležela v posteli a přemýšlela o dnešním dni, hlavně o tom rozhovoru s Harrym. Harry to s Malfoem vzal docela dobře a jí se ulevilo. Řekl jí, co k ní cítí Ron a že jako jeho nejlepší kamarád nemůže podporovat Malfoe jako jejich nepřítele ale kvůli ní se s tím nějak vyrovná. Pro Harryho to byla obzvlášť těžká situace a Hermiona se smířila s tím, že v nejbližší době už se s Ronem neusmíří.

Hermiona se ani nenadála a už byl pátek ráno. Nervózně sešla do sklepení a usadila se na svém obvyklém místě. Po chvilce dorazil i Draco. Podívala se na hodinky a zjistila, že má ještě dvacet minut čas. Co tu bude s ním takovou dobu dělat? Cítila na sobě jeho pohled, ale snažila se na něj nepodívat. Zarytě pozorovala kamennou zeď. Po deseti minutách to vzdala a snažila se nenápadně na Draca podívat. Jenže on se na ni celou dobu díval. Sebrala všechnu odvahu, kterou zrovna měla a promluvila.

"Ještě si pořád tak věříš?" rýpla si do něj.

"Samozřejmě a ty?" zeptal se jí.

"Ano, ještě se mi nikdy nepovedlo, abych lektvar zkazila." odpověděla mu s úsměvem.

"Ani jeden? To si všechny zvládla na poprvé?" díval se na ni nevěřícně Draco a uvědomoval si, proti komu tu stojí. Co si to namlouval? Hermiona je snad ta nejchytřejší dívka kterou zná a on s ní chce rovnat síly?

"No tak uvidíme, třeba dneska to bude poprvé." řekla, ale bylo na ní poznat, že tomu sama moc nevěří. Lektvary byli předmět, který naprosto dokonale ovládala.

Pak už nic neříkaly a jen se na sebe dívali. Byl to velmi dlouhý oční kontakt dokut je nevyrušilo něčí zakašlání. Byl to Snape a měřil si je nechápavým výrazem, nebo spíše udiveným výrazem.

"Tady máte poslední lektvar pusťte se do práce." řekl jim a Hermiona si uvědomila, že ani nezaznamenala, kdy napsal na tabuli lektvar.

Hermiona nad přípravou lektvaru strávila čtyři hodiny. Když si konečně oddechla a sedla si, podívala se na Draca. Ten ještě hotov nebyl a vypadal daleko vyčerpaněji než ona. Snape přešel k jejímu kotlíku, odebral si vzorek a začal ho zkoumat. Hermiona si pomalu uklízela věci. Když měla uklizeno, Draco akorát dokončil ten svůj lektvar. Snape si vzal vzorek i z jeho lektvaru a takého zkoumal a porovnával s tím jejím. Jen kroutil hlavou, ale nic neříkal.

"Výsledek se dozvíte u večeře." řekl a dále se věnoval zkoumání lektvarů. Hermiona se s Dracem vydala pryč ze sklepení. Celou cestu nepromluvili. Nakonec se každý z nich vydal směrem ke své koleji.

Po vydatné sprše a krátkému spánku se Hermiona vydala na večeři. Sedla si vedle Ginny a Harryho, zcela automaticky zabloudila pohledem ke zmiozelskému stolu. Vyhledala očima Draca a kývla na něj a on na ní.

"To sem na to zvědavá." řekla Ginny.
"To já taky." řekla nešťastně Hermiona.
"Já ti říkám, jestli vyhraje on tak budu spekulovat o tom, že to Snape narafičil." řekl Harry zamyšleně.
"Harry ale on je v těch lektvarech vážně dobrý." povzdechla si znovu Hermiona. Harry už radši nic nenamítal a pustil se do večeře.

Po večeři se Brumbál postavil a vyžádal si v místnosti klid. Všichni okamžitě utichly a čekali na to, až jim sdělí výsledky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. října 2011 v 23:18 | Reagovat

Překrásná kapitolka a strašně se těším na další

2 Hope Hope | 30. října 2011 v 8:09 | Reagovat

super :-D

3 Michelle Michelle | Web | 30. října 2011 v 17:19 | Reagovat

Že se nestydíš, takhle to ukončit.
Chci hned další kapitolku, nemůžu se dočkat.
Jinak krása :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama