Správné rozhodnutí - 4.kapitola

28. října 2011 v 9:00 | LuCc |  Správné rozhodnutí

Čauky, tak je tu další kapitola. Chtěla bych moc poděkovat za krásné komentáře a za to, že Vás to zaujalo. Když jsem sem dávala první kapitolu měla jsem strach, že se to nikomu nebude líbit. Naštěstí jsem se bála zbytečně. Dost vykecávání,šup do čtení, přeju příjemné počteníčko =). Vaše LuCc


4. kapitola

"Teda způsobili jste pěknej poprask." ozvalo se vedle něj. Byl to Blaise, který si zrovna sedal vedle něj. Draco jenom něco zabručel a dál to nerozebíral.

"Hele Draco přiznej to narovinu." tvářil se najednou vážně.

"Co?" nechápal, kam tím míří.

"Nedělej, že nevíš. Všiml jsem si, jak se na ní koukáš. A už to nějakou dobu trvá." řekl jako by nic. Dracovi se stáhnul žaludek. I když Blaise byl jeho nejlepší kamarád, nechtěl mu to říci.

"Blbost." řekl chladně. Nasazovat tuhle bezcitnou masku ho naučil otec. Byl přeci Malfoy a Malfoovi nikdy nedávali najevo své pocity.



"Jasně vždyť je to jenom ubohá, špinavá, mudlovská šmejdka." řekl Blaise a v Dracovi se zvedla vlna vzteku.

"Neříkej jí tak." zakřičel a tím se prozradil. Nechal se unést svými pocity, už zase.

"Já to věděl. No mně to nevadí, ale chápu, že nechceš, aby se to dozvěděli i ostatní." řekl a dal tak najevo, že mu může věřit. Dál už to nerozebírali, protože do učebny začali chodit ostatní studenti.

Hermiona Rona zbytek dne naprosto ignorovala a on jí. Harry z toho začínal být zoufalý.

Druhý den ráno se nic nezměnilo. Hermiona u snídaně Rona probodávala nasupěným pohledem a čekala, až se jí omluví. Ron si však myslel, že on nic špatného neudělal a že se má omluvit ona.

V podobném duchu utekl celý týden. Hermiona se dívala každou snídani, oběd či večeři ke zmiozelskému stolu. Vždy vyhledala ty nádherné oči. Takže byla po dobu jídla úplně mimo. Harry začínal být naprosto zoufalý, protože Ron a Hermiona nehodlali uznat svojí chybu a tak ta nepříjemná nálada byla celý týden, každou hodinu, prostě každou chvíli když se ti dva střetli.

V neděli u večeře Ron na Hermionu z ničeho nic promluvil a tak se musela odtrhnout od těch nádherných očí.

"Na co pořád civíš?" prsknul na ní a otočil se. Pak zjistil, na koho se dívá a kdo na ní. Krve by se u něj nedořezal.

"To si děláš ze mě srandu?" štekl na ní a s těmi slovy se sebral a odešel pryč, ani večeři nedojedl.

"Co se děje?" zeptal se Harry, který si naštěstí ničeho nevšimnul, protože se o něčem bavil s Deanem.

"Nevím." prskla naštvaně Hermiona.

Ron jí tak kazil náladu. Nechápala co se to s ním děje. Chtěla vyhledat zase ty krásné oči, ale oni už tam nebyli. S povzdechem dojedla večeři a zamířila do knihovny pro další knížky o lektvarech. Myslela si, že další kolo soutěže v lektvarech bude následující týden a tak se rozhodla opakovat. Všechny úkoly na ostatní předměty měla hotové a tak si v klidu zalezla do knihovny. Uvelebila se na svém oblíbeném místě, v tom nejzastrčenějším rohu knihovny a začala si číst.

Ze čtení jí vyrušila knihovnice, protože už byl čas zavřít knihovnu. A tak se Hermiona vydala do nebelvírské věže. Vůbec se jí tam nechtělo, nechtěla vidět Rona. Když řekla buclaté dámě správné heslo, zamířila rovnou do pokoje.

V pondělí ráno je u snídaně vyrušil Snape.

"Ti kdo prošli prvním kolem zkoušky z lektvarů a myslí si, že mají i na druhou zkoušku ať se za hodinu dostaví do sklepení. Na chodbě na nástěnce je vylepený zvláštní rozvrh pro dnešní den. Ti kdo se dnes dostaví na zkoušku, po jejím skončení mají po zbytek dne volno." s těmi slovy odešel.

Většina studentů se rychle najedla a zamířila zkoumat dnešní rozvrh. Hermiona nemusela nikam pospíchat a tak se v klidu najedla. Po té se pomalu došourala do učebny, kde ještě nikdo nebyl. Usadila se v jedné z prázdných lavic a čekala na začátek. Vůbec nebyla nervózní, protože se jí ještě nikdy nestalo, aby se jí nepovedlo uvařit lektvar.

Po chvilce dorazil Draco, sedl si do stejné řady jako ona. Byla to zvláštní situace. Oba tiše seděli a dívali se na sebe. Draco se na ní mírně usmál a ona mu úsměv oplatila. Po té vešel do učebny Snape. Změřil si ty dva podezíravým pohledem a začal připravovat kotlíky a potřebné ingredience. Postupně do třídy vešlo ještě deset studentů. Snape jim zadal lektvar a oni začali pracovat. Po uplynulém čase je šel Snape zkontrolovat. Chvíli promíchával kotlíky a čichal k nim. Po té se vrátil ke stolu.

"Takže do dalšího kola postupuje Draco Malfoy, Silvie Heatwayová, Olívie Stinsnová a Hermiona Grangerová." s těmi slovy přešel ke stolu a kývl, že můžeme odejít.

Hermiona byla potěšená. Do dalšího kola se dostali zástupci všech čtyř kolejí. Mírně jí ovšem znepokojovalo, že se Draco dostal tak daleko. Věděla, že je chytrý. Často ho potkávala v knihovně. Věděla, že on jí jen tak vyhrát nenechá.

Když šla Hermiona do nebelvírské věže potkala Ginny.

"Tak co?" vyhrkla na ní Ginny.

"Jo prošla jsem stejně tak Malfoy, Heatwayova a Sinsnová." odpověděla jí Hermiona.

"Hm, Malfoy se tě drží jak klíště." rejpla si do ní.

"Nech toho." zašklebila se na ní Hermiona. Ginny naštěstí musela pospíchat na další hodinu a tak už tohle téma dál rozebírat nemuseli. Hermiona pomalu došla do pokoje, kde si vzala všechny půjčené knihy o lektvarech a zamířila do knihovny.

Všechny knihy pečlivě vrátila a zamířila pro další.

"To si vážně půjčuješ další lektvary? To celý ty dva týdny si to pořád pročítáš?" ozval se za ní něčí hlas. Moc dobře poznala, komu ten hlas patří a také si moc dobře uvědomovala jak je Draco blízko. Cítila jeho dech na krku, litovala, že dnes nemá rozpuštěné vlasy, protože jí takhle situace naprosto znervózňovala. Jen tam před ním stála a nic neříkala. Nakonec sebrala všechnu odvahu a otočila se k němu čelem. Stál tak hrozně blízko. Měla takový dojem, že jí srdce vyskočí z hrudi, jak zběsile bušilo.

Draco si moc dobře uvědomoval, jak jeho přítomnost na ní působí a tak to sledoval s úsměvem na tváři. Byl jí tak blízko tak hrozně moc blízko. Měl chuť jí popadnout do náruče a políbit. Musel zatnout pěsti, aby to skutečně neudělal.

"No pročítám, opakování matka moudrosti. Sice jsem zatím nenarazila na nic, co bych zapomněla ale jistota je jistota." promluvila náhle Hermiona až jí překvapilo jak pevný její hlas je.

"To stíháš pročíst celou knihovnu a k tomu si dělat úkoly?" zeptal se nevěřícně.

"Celou ne, jen část." řekla s úsměvem.

"Doufám, že tuhle knihu brzo vrátíš. Taky bych se rád na něco podíval." kývl směrem ke knize, kterou držela v ruce.

"Nevím, jestli to stihnu nebo spíš jestli jí budu chtít vrátit." mrkla na něj a s úsměvem odešla z knihovny.

Ona na něj mrkla. Ona se smála. Opakoval si Draco pořád dokola. Dnešní den byl vážně dobrý. Ona s ním úplně v pohodě komunikovala. A pak si vzpomněl, jak reagovala na to, když stál těsně za ní. S úsměvem na tváři se vydal hledat Blaise. Podíval si na rozvrh pro dnešní den a zjistil, že má volno. Venku bylo hezky, takže věděl, kde ho najde. Vyšel na nádvoří, a jak předpokládal, seděl tam se zbytkem party. Kývl na něj a on hned pochopil. Zvedl se a šel za ním. Když se ujistil, že je nikdo neposlouchá, začal mu vše vyprávět.

Když to Draco dopověděl Blaise se začal usmívat.

"Jste jak Romeo a Julie ty vole." poznamenal s úsměvem a strčil do něj.

"To jako myslíš, že jí nejsem zas tak ukradenej?" ptal se Draco.

"Draco já tě nepoznávám. Kde jsou ty časy, kdy si se takhle blbě neptal. Prostě se ti holka zalíbila tak si se sebral a šel za ní, během pár minut jí sbalil a během hodiny už si jí měl v posteli. Proboha co to s tebou ta Grangerová udělala? Ty v tom lítáš až po uši." řekl mu a Draco se nad tím musel zamyslet. Byla to pravda. Svoje chování naprosto nechápal.

Blaise se evidentně bavil tím, jakého mu nasadil brouka do hlavy a pozoroval ho, jak přemýšlí.

"Pojď se naobědvat, mám hlad ty Romeo." rýpnul si do něj Blaise ale Draco tomu nevěnoval pozornost. Ponořený ve svých myšlenkách šel za ním.

Když se usadili ke stolu, automaticky jí vyhledal pohledem. Seděla vedle Pottera a něčemu se oba hrozně smáli. Vypadala tak šťastně a v Dracovi se najednou probudila žárlivost. Co když všechny ty kluky odmítala kvůli němu. Začínal z toho být zoufalý. Ta holka ani netuší, co s ním dělá. Kdyby to tak věděl otec. Udělal by z něj při nejmenším dvacet malých Malfoů.

"Harry řekni jí to." pobízela Harryho Hermiona.

"A co jí mam jako říct?" povzdechl si Harry. Harry s Hermionou mluvili o Ginny. Harry se už nějakou dobu odhodlával Ginny oslovit a nějak jí dát najevo, že má o ní zájem ale nikdy nenašel odvahu. Zrovna když domluvili, přisedla si k nim Ginny.

" Jak dlouho se hodláš s bráchou hádat?" zeptala se narovinu.

"Do té doby než se mi omluví." řekla Hermiona bez špetky zájmu.

"Takže to je na furt." konstatovala Ginny a dál tohle téma nerozebírala.

"Hele já už musím letět." řekla Hermiona a významně mrkla na Harryho. Harry tam zůstal sedět vedle Ginny a snažil se dát dohromady nějakou kloudnou větu.

"Hele Ginny, nechceš se jít po vyučování projít kolem jezera?" zeptal se jí. Jo to by šlo. To zní docela rozumně. Chválil se v duchu Harry.

"Jo ráda. Tak ve tři u brány?" navrhla mu a on byl radostí bez sebe. Okamžitě to musí říct Hermioně.

"Dobře budu tam, musím běžet tak zatím ahoj." rozloučil se s ní a zamířil do společenské místnosti. Snad tam bude. Stejně si musí vzít učebnice na další hodinu tak by to mohl shrnout do jednoho. Když Harry dorazil do nebelvírské věže, Hermiona tam nebyla tak se vydal na další hodinu. Měl štěstí a potkal jí na chodbě.

"Tak co zmohl ses k něčemu?" vypálila na něj okamžitě Hermiona, jako by mu dokázala číst myšlenky.

"Jo" odpověděl úlevně a vše jí popsal. Hermiona byla ráda a doufala, že se s Ginny konečně pohnou sál. Věděla moc dobře, že Ginny se Harry líbí taky, ale už jí nebavilo čekat. Ještě že toho Deana včera odmítla. Pomyslela si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 28. října 2011 v 12:49 | Reagovat

Má vůbec cenu ti stále dokola opakovat,že to byla úžasná kapitola?Asi ne,ale je to pravda.

2 Hope Hope | 28. října 2011 v 13:51 | Reagovat

[1]: s tím souhlasím :-D Jeto bomba :-D

3 Michelle Michelle | Web | 28. října 2011 v 20:23 | Reagovat

Páni úžasná kapitolka, pěkně dlouhá, to se mi líbí.
Doufám, že už budou spolu, nemůžu se dočkat.
Harry a Ginny? Tak to se těším :))

4 LuCc LuCc | E-mail | Web | 29. října 2011 v 13:12 | Reagovat

[1]: ale má :D, člověku to vždycky zvedne nápadu a nabudí ho to k tomu, aby se pustil do další kapitoly :D, moc děkuju

[2]: děkuju

[3]: děkuju :-) :-)

5 Katty56 Katty56 | Web | 26. března 2012 v 20:08 | Reagovat

jo taky souhlasím.úplně suprový!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama