Správné rozhodnutí - 3. kapitola

26. října 2011 v 12:00 | LuCc |  Správné rozhodnutí


3. kapitola

Když Hermiona dorazila do společenské místnosti a hned zamířila k Ginny.

"Co pak?" zeptala se a přitom si založila knížku.

"Ale zase jeden slizoun mě zval na rande a Malfoe, který se tam zase nevím, jak objevil, rozesmálo to, jak sem toho slizouna odmítla. A pak pravil něco v tom smyslu, že mně nepomůže, ani ten pytel na brambory kdybych ho začala nosit." postěžovala si. Ginny nic neříkala a tak se na ní Hermiona podívala. Ginny se smála od ucha k uchu.


"Co je?" nechápala Hermiona.
"Už jsem na to přišla." řekla Ginny s úsměvem na tváři a Hermiona jen nechápavě zakroutila hlavou.

"Hermiono, Hermiono. Co se týče učení a všelijakých znalostí, kouzel tak jsi snad ten nejchytřejší člověk, co znám ale co se týče kluků tak jsi úplně vedle. Malfoovy se líbíš. A evidentně už nějakou dobu." vysvětlila jí.

"Blbost." nechtěla si to přiznat Hermiona.
"Když myslíš." s těmi slovy se Ginny zvedla se a sednula si k holkám z jejího ročníku.

Hermionu naprosto vykolejila. Postupně si začala dávat všechny části skládačky dohromady a zjistila, že má nejspíš Ginny pravdu. Sice to dávalo smysl, ale nechtěla si to přiznat. A tak s velkým úsilím vytěsnila Malfoe z hlavy a začala se věnovat přípravám na zkoušky z lektvarů.

V pondělí ráno Hermiona seděla u snídaně. V jedné ruce topinku a v druhé knihu.

"To si pořád opakuješ ty lektvary?" vyrušil jí Harry. Hermiona mu na to jen kývla hlavou. Celou neděli si pročítala všechny možné lektvary a tak jí to pohltilo, že i u snídaně se od toho nedokázala odtrhnout.

"Podle mě máš vítězství jistý. Kdy je první zkouška?" snažil se s ní komunikovat Harry.

"Nevím, Snape to neřekl, ale nedivila bych se, kdyby hned první hodinu co máme lektvary, což je za chvíli." odpověděla a Harry už se jí na nic neptal.

Ron byl celou dobu ticho. I když Hermiona se v neděli oblékla normálně, pořád po ní kluci pokukovali a to ho hrozně štvalo. Harry věděl moc dobře, že se Ronovi Hermiona líbí už delší dobu ale tím co se dělo v sobotu Rona naprosto dostala. Kdykoliv se Harry snažil Rona přemluvit ať Hermioně něco řekne, odpověděl mu: "A proč ty něco neřekneš Ginny?" a tím rozhovor na téma holky končil.

Po té co dojedli, zamířili do sklepení na dvouhodinovku lektvarů. Hermiona knihu odložila s úsměvem ve tváři. Což znamenalo, že si prošla vše, co chtěla. A tak mohla v klidu komunikovat s Harrym a Ronem.

Když se všichni usadili na svých místech, vletěl do třídy Snape.
"Dnes vám zadám jeden lektvar. Každý ho připravíte sám. Ten kdo ho připraví správně, dostane se do soutěže. Jde o soutěž, která zjistí, kdo je z našich žáků na škole nejlepší v připravování lektvarů. Ten poté bude reprezentovat naší školu." s těmi slovy se otočil k tabuli. Napsal na ní jméno lektvaru a přísným pohledem naznačil třídě, aby se laskavě dali do práce.

Celé dvě hodiny bylo ve třídě naprosté ticho. Jen se ozývalo bublání vody v kotlících anebo nárazy nožů na prkýnka, když žáci připravovali ingredience. Na konci hodiny všichni vzali vzorky a šli s nimi ke Snapovi. A ten všechny s nadávkami posílal zpět na své místo. Nadával a začínal být naprosto nepříčetný.

"Tohle je vážně třída naprostých tupců." vrčel vztekle, dokud nepřišel na řadu Draco Malfoy.

"No hurá. Jsem rád, že aspoň někdo. Věděl jsem, že mě nezklamete. Takže do soutěže postupuje jediný Draco Malfoy. Dávám zmiozelu 15 bodů.

"Jediný? Ozvala se Hermiona, která stála ještě se třemi dívkami za ním.

"Myslíte si, že jste to zvládla." pohrdavě si odfrkl. Hermiona hrdě vztyčila hlavu a podala mu svůj vzorek. Ostatní tři dívky, si šli rovnou sednout a svůj vzorek mu radši ani nedávali.

"Dobře, Malfoy a Grangerová postupují do soutěže." řekl se značným znechucením. Hermiona se na něj usmívala, tahle situace jí dělala čím dál tím větší radost. Sice jí 15 bodů pro nebelvír nedal ale to, že Snape musel uznat přede všemi, že je dobrá a zvládla to stejně jako jeho oblíbenec. Draco se na ní ovšem celou dobu ani nepodíval.

"Jako bych to neříkal." zasmál se Harry, když šli na hodinu přeměňování. Bohužel tuhle hodinu měli také se zmiozelem.

"Dobré ráno. Jelikož jsem musela včera večer zase řešit rozmíšky mezi Nebelvírskou a Zmiozelskou kolejí rozhodla jsem se, že potrestám obě koleje. Samozřejmě účastníci dostanou ještě trest na vrch. Ale mě už ta vaše věčná rivalita unavuje. Tak že dnes budeme cvičit proměňování vašim spolužáku v myši. Utvoříte dvojice. V každé dvojici bude jeden nebelvírský a jeden zmiozelský studnet." když to profesorka McGonagallová dořekla, na všechny se zákeřně usmála. Obě koleje se na sebe otočily a znechuceně se na sebe koukali.

"Tak dělejte nebo začnu se strháváním bodů a hromadou školních trestů." vyhrožovala jim.

"Co jí ty idioti provedli, že se takhle mstí?" pošeptal Harry Hermioně do ucha.
"Jo to by mě taky zajímalo." zabručela Hermiona.

Když profesorka viděla, že pořád nemohou rozhodnout, kdo s kým bude, šla k nim a začala rozdělovat. Půlka třídy byl už rozdělená a všichni jen nadávali.

"Weasley a Goyle, Potter a Parkinsonová, Grangerová a Malfoy." dořekla s úsměvem a vrátila se ke stolu.
Jakmile vyřkla poslední dvojici všichni se na Hermionu a Draca otočili a zírali na ně.

"Můžeme začít?" zeptal se Draco Hermiony když k ní došel. To se k ní chová takhle i před zmiozelskými? Jen kývla a začala si vybavovat, co všechno jim profesorka minulou hodinu říkala.

"Tak začni." pobídl ji a tím jí dal najevo, že jí důvěřuje. Hermiona se nadechla, udělala správný švih hůlkou a vyřkla patřičné kouzlo. Malfoy se během chvilky proměnil v malou, bílou myš. McGonagallová vyskočila radostí, že se to Hermioně povedlo hned na první pokus a hned obdařila Nebelvír 20 body.

"Tak a teď ho proměňte zpátky v lidskou bytost." usmívala se na ní profesorka.

"A nemohla bych ho takhle nechat?" zeptala se Hermiona, nebelvírští se začali smát.

"Ne, slečno nemohla." řekla přísně, ale bylo vidět, že jí cukají koutky.

Hermiona proměnila Draca zpátky. Když Draco vypadal jako Draco, profesorka mu vysvětlila, že to Hermiona zvládla hned napoprvé. Teď byl na řadě on a z toho byla Hermiona docela nervózní.

Draco se soustředil na to, co dělá, protože nechtěl Hermioně nějak ublížit a navíc to chtěl zvládnout hned napoprvé. A hele, zvládl to hned napoprvé. Profesorka významně kývla. Zřejmě to od něj nečekala, to ovšem nečekal ani on.

Díval se na malou hnědou myš, kterou skutečnosti byla ve Hermiona. Teď měl Hermionu proměnit zpátky a to už nebyla taková sranda. Na poprvé Hermiona jenom zapištěla, až se všichni přestali soustředit na svojí práci a dívali se na něj. Viděl Pottera, jak ho probodává vražedným pohledem.

"Musíte ten pohyb udělat více plynule." poradila mu profesorka. A tak udělal přesně to, co mu řekla a najednou mezi nimi stála Hermiona se značně nabroušeným výrazem.

"Klid slečno Grangerová, to nebylo schválně ale je to dobrý výkon na to, že vás proměnil v myš hned na poprvé a zpět na podruhé." Snažila se Hermionu uklidnit profesorka.

"Promiň, to vážně nebylo schválně. Bolí tě něco?" řekl jí potichu.
"No zrovna příjemný to nebylo, ale jsem v pohodě." odpověděla a kupodivu mu věřila.

Toto kouzlo provedli ještě několikrát, aby si ověřili, že ho opravdu ovládají a pak už jen pozorovali ostatní, jak si vedou.

Ovšem ostatní na tom tak dobře nebyli. Někomu narostli myší uši nebo nos či ocas. Hermiona s Dracem se dobře bavili. Zvláště když se Harrymu kouzlo vůbec nepovedlo a Pansy Parkinsonová byla najednou o polovinu své pravé výšky menší a měla myší uši a ocas.

Když hodina skončila, všichni se vyčerpaně vydali na oběd. Jediní kdo nebyl vyčerpaný, byli Hermiona a Draco, ti si hodinu náramně užili. Ovšem když se obě koleje rozdělili už to tak milé nebylo.

"Draco, co to mělo být?" zuřila Pansy.
"Co?" nechápal Draco.
"Od kdy se kamarádíčkuješ s tou mudlovskou šmejdkou?" ječela na něj.
"Byl jsem s ní ve dvojici, co jsem měl dělat, navíc si vážně vypadala fakt vtipně. Snad nežárlíš?" rejpnul si do ní.
Sice už s Pansy nějakou dobu nechodil, ale věděl moc dobře, že ona o něj pořád zájem má. Byl rád, že už spolu nejsou, byla to hrozná stíhačka.

Draco si moc dobře uvědomoval, jak na děvčata ve škole působí. A to mu samozřejmě přidávalo na sebevědomí. Mohl by mít holku, na kterou by si ukázal, ale byl tu problém. Tím problémem byla Hermiona. Nedokázal myslet na nikoho jiného a dnešní hodina mu jenom akorát potvrdila, jak mu je v její blízkosti dobře.

"Hermiono ty si se úplně zbláznila." začal na ní mluvit Ron, když se usadili u stolu.
"Proč?" nechápala Hermiona kam tím směřuje.
"Co to mělo být s tím Malfoem? Vždyť je to náš dlouholetý nepřítel, ty ho nenávidíš a teď se s ním kamarádíš?" začínal být rudý vzteky.
"Promiň ale co sem měla dělat, když sem byla s ním ve dvojici? Navíc to tak McGonagallová chtěla ne?" začínal v Hermioně vřít vztek.
"No a co, že to říkala. To jako ona řekne a teď s ním budeš nejlepší kámoška?" vztekla se Ron.
"Nejlepší kámoška? Proboha Rone, vždyť jsem jenom seděla vedle něj." začínala být zoufalá.
"Jenom seděla? Vždyť jste si náramně rozuměli a bavili se nad tím, jak jsme my ostatní neschopní." praštil vzteky rukou do stolu.
"To trochu přeháníš ne? Navíc je to snad moje věc s kým se bavím." začala hystericky zvyšovat hlas.
"Je to jedno? Vždyť je to Malfoy. Myslel jsem si, že jsi opravdu chytrá, ale v lidech se evidentně nevyznáš." prskal na ní Ron.
"Trhni si nohou, Ronalde." zavřískala Hermiona.

Prudce vstala a rychlým krokem zamířila na další hodinu. Vztek jí dral do očí slzy, ale ona nechtěla brečet. Nechápala, co do Rona vjelo a ani to chápat nechtěla. Zamířila ke skleníkům. Byli ještě zavřené a tak se venku usadila na trávě a vzpomínala na hodinu přeměňování.

Mezi tím se Draco hádal s Pansy.

"Dej mi už pokoj. Myslel jsem, že po našem rozchodu můžeme být přátelé, ale evidentně nemůžeme. Pochop, já se k tobě prostě nevrátím." zasyčel na ní a vydal se na hodinu kouzelných formulí.

Už ho to unavovalo. Celý oběd do něj Pansy šila a vyčítala mu tu hodinu přeměňování. Ale evidentně nebyl jediný, kdo si to pěkně slíznul. Viděl jak se Hermiona pohádala s Weasleym a naštvaně odkráčela z místnosti.

Učebna byla naštěstí otevřená a tak si sedl do jedné z prázdných lavic a vzpomínal na hodinu přeměňování. Už to takhle dlouho nevydrží. Buď bude muset přestoupit na jinou školu, anebo jít za ní a konečně jí říct co k ní cítí. Jelikož na jinou školu nechtěl, protože bradavice miloval, varianta byla jasná. Ale jak jí zaujmout aby ho hned neproklela? Dneska poznal, že by to nemuselo být tak těžké, když se k němu chovala tak přátelsky. Byl rozhodnutý, že musí něco udělat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 26. října 2011 v 14:38 | Reagovat

Ááá já tuhle povídku tak strašně miluji! Ne vážně, strašně se mi líbí :))
Dráček je takový roztomilý, když je zamilovaný :))
Piš dál, rozhodně! Už se nemůžu dočkat :))

2 Hope Hope | 26. října 2011 v 17:16 | Reagovat

super :-D

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. října 2011 v 22:25 | Reagovat

Nádhera!!!!!Úplně se třesu nedočkavostí na další kapitolu

4 LuCc LuCc | 27. října 2011 v 9:02 | Reagovat

[1]: jej ani ve snu by mě nenapadlo, že se to bude někomu líbit, moc děkuju =)

[2]: děkuju

[3]: díky=), dnes nebo zítra by tu měl být další díl :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama