Správné rozhodnutí - 2. kapitola

24. října 2011 v 23:03 | LuCc |  Správné rozhodnutí


2. kapitola

"No tak musím přeci Ronovi vysvětlit, že já mám pravdu vždycky." usmála se Hermiona a přešla k posteli, kde si nazula páskové boty s podpatkem. Seděla na posteli a čekala, než se upraví i ostatní. Když byli holky připravené, vyrazili k snídani.

"No myslím, že teď je vevnitř většina školy." poznamenala Ginny s úsměvem.

Holky zamířili ke dveřím a Hermiona se na chvilku opozdila, aby nešla za nimi v těsném závěsu. Začínala se jí zmocňovat nervozita, ale snažila se to na sobě nedat dát. Když ladně procházela uličkou mezi stoly, všichni se na ní začali otáčet. Když došla ke svému místu, musela se začít smát.

"Utři si slinu, Ronalde." řekla na jeho účet a se smíchem se posadila. Rozhlédla se po místnosti a všichni na ní zírali. Teda spíš kluci. Holky jí jen sjely pohledem a dál pokračovali v tom, co dělali před tím.

Hermiona si u snídaně povídala s Harrym, který jako jediný byl schopný komunikovat, aniž by jí koukal do výstřihu. Asi to bude tím, že měl oči jen pro Ginny, které se evidentně ulevilo.

Když se zvedla od stolu, zase na ní mužská část osazenstva v místnosti civěla. Ještě než odešla, naklonila se přes stůl k Ronovi a Deanovi, kteří celou snídani na ní civěli a nebyli se schopni najíst.

"Opravdu máte velké sebeovládání." zašeptala a se svůdným úsměvem odešla.

Musela se v duchu smát. Mužský, tak jednoduchý stvoření. Stačí ukázat trochu víc kůže, upravit se a máte je kolem prstu obmotané raz dva. Ve svém extra oblečku zamířila zpátky do pokoje, kde si vzala knížky a šla je vrátit do knihovny.

Když našla potřebný regál, kde si chtěla půjčit zase nějakou knížku o lektvarech, zjistila, že tam už někdo stojí. Stál tem Draco Malfoy a zrovna si se zájmem pročítal nějakou knihu. Proč musím mít takovou smůlu? Pomyslela si. Evidentně si jí nevšiml a tak to nehodlala měnit. Po tichu přešla na konec regálu, když našla knížku, kterou potřebovala, potichu jí vytáhla. S tím si ale uvědomila, že jí pozoruje pár krásných, šedých očí.

Draco Malfoy stál jak opařený. Vedle něj se objevila Grangerová v tom jejím sexy oblečku. Evidentně nestála o to, aby si jí všimnul, tak opatrně vytahovala knihu z regálu. Díval se na její krásné, dlouhé nohy, štíhlý pas, nádhernou tvář. Proboha jak tohle sexy tělo dokázala takovou dobu maskovat? Už dřív se mu líbila. I když to byla mudlovská šmejdka, on byl jenom chlap. Kolikrát se přistihl, jak si jí prohlíží. Byla vážně hezká a v tomhle oblečení zatraceně sexy. S těmihle myšlenkami se potýkal už delší dobu. A značnou dobu si nechtěl připustit, že by se mu mohla líbit. Ale před pár dny to vzdal. Věděl, že tento boj sám se sebou má už dávno prohraný. Grangerová ho přitahovala tak hrozně moc až se za to styděl. Z jeho úvah ho vytrhlo tiché odkašlání. Grangerová se evidentně bavila.

" Malfoy, neprohlížej si mě jak nějaký kus masa." řekla se smíchem ve tváři.

"Nevěř si tak." zavrčel Draco a zamířil pryč z knihovny. "Já nevím kdo tu, za kým pořád leze." zaslechl ještě za sebou.

Zamířil ven. Byl teprve začátek ročníku a tak bylo ještě hezky. Neměl náladu se s nikým vybavovat a tak šel k rybníku a schoval se tam za jedním stromem, kde si pohodlně sedl a díval se do dáli. Je to v háji. Pomyslel si. Grangerová se mu líbí čím dál tím víc, ale ona o něj evidentně nemá zájem. Nemá zájem? Vždyť si to ani nezkusil. Ozval se mu dotěrný hlásek v hlavě. Je jasný že o něj nemá zájem, když se od prvního ročníku nesnášejí. Jak by mohla, mít zájem o někoho kdo jí nadával a urážel skoro pokaždé, když jí uviděl.

Bylo mu ze sebe samého na zvracení. Když byl malý, naprosto hltal otcova slova. Ale každým rokem co byl starší, se jejich názory rozcházely. Otec byl bezcitný arogantní blbec. Jak on ho nesnášel. Taková blbost s tou čistou a nečistou krví. Pohrdavě si odfrkl.

Začalo mu kručet v žaludku a tak se vydal zpátky do hradu. Když vešel do Velké síně, zjistil že je v ním až moc rušno. Všichni o něčem živě diskutovali a on se ani nemusel ptát, o čem se bavili. Věděl to až moc dobře. Všichni rozebírali novou Hermioninu vizáž. Pohledem sklouzl k nebelvírskému stolu ale ona tam neseděla. Byl docela zklamaný, rád jí pozoroval.

Pořád byl zmatený ze svých pocitů vůči ní, že ani hlad neměl a tak talíř plný jídla znechuceně odstrčil. Blaise mu pořád něco vyprávěl, ale on ho vůbec nevnímal, pořád by myšlenkami u ní. Začínal být z toho docela nesvůj. Proč na ní musí pořád myslet? Beze slova se zvedl a zamířil pryč z Velké síně. Blaise za ním ještě něco hulákal, ale on ho nevnímal.

Když vešel do dveří, do něčeho narazil. Tedy spíše do někoho. Byla to Grangerová. Jen tak tak stihl zareagovat a chytl jí, aby nespadla na zem. Držel jí v náručí a díval se jí do očí. Hermiona se zmateně oklepala a ustoupila od něho o krok zpátky.

"Promiň, nekoukal jsem na cestu." omluvil se Draco a tím Hermioně doslova vyrazil dech. Když Dracovi došlo, že je nejspíš pozoruje celá místnost, protože najednou bylo všude ticho. Bez dalších slov obešel Hermionu a odešel.

Hermiona zmateně vykročila ke svému stolu. Všichni na ní pořád upírali svůj pohled a jí to bylo značně nepříjemné.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Harry Hermiony.

"Malfoy se mi právě omluvil, že mě málem srazil na zem." řekla ještě pořád mimo Hermiona. Ale evidentně nebyla jediná, kdo tomu nemohl uvěřit. Roh s Harrym se začali dusit obědem a Ginny nevěřícně zírala na Hermionu jako kdyby spadla z jahody.

Když všichni dojedli, rozhodli se, že se společně projdou po bradavických pozemcích.

"Ahoj Hermiono, mohl bych s tebou mluvit?" objevil se vedle Hermiony neznámí mladík.

"Co pak potřebuješ?" zeptala se ho, když byly kousek stranou od ostatních.

"Nechtěla by si někdy někam vyrazit? Na rande?" vykoktal nejistě ze sebe.

"Promiň, ale musím odmítnout, Je mi to líto." omluvila se mu Hermiona a utekla za ostatníma. Vůbec toho kluka neznala a ani neměla chuť s ním někam chodit. Nějak jí to nelákalo.

"Měla jsi jít." protestovala Ginny když se jí Hermiona svěřila.

Ovšem ten neznámí mladík nebyl jediný kdo dnes Hermionu zval na rande. Každou další uplynulou hodinu to bylo čím dál ti horší a tak Hermiona zbaběle utekla do hradu. Šla chodbou a nevěděla kam se schovat. Začínala jí jít hlava kolem. Nakonec se rozhodla, že si skočí do nebelvírské věže pro knížku s lektvary co si půjčila ráno a někam se zašije. Vyhrála astronomická věž. Pohodlně se usadila a začala si opakovat lektvary.

Draco začínal být zoufalý. Všude slyšel Hermionino jméno. Když o ní nepřemýšlel on sám tak někdo v jeho blízkosti o ní mluvil. Byla žhavým tématem, a co víc bylo zarážející, že jí zvaly zástupy kluků na rande, ale ona všechny odmítala. Musel se smát nad jejich hloupostí. Hermiona byla vždycky krásná i v tom příšerném nebelvírském hábitu ale většina kluků si toho všimla, až když si oblíkla dnes ráno tu minisukni.

Proč asi všechny kluky odmítá? Tížila ho ta otázka. To je jasný, vždyť holka jako ona někoho určitě musí mít. To zjištění se mu vůbec nelíbilo.

Dneska byli všichni tak otravní. Všichni si chtěli povídat. Neměl na ně náladu a tak vyšel ze zmiozelské společenské místnosti někam pryč. Nohy ho samovolně nesly někam a on jim v tom nebránil. Po chvilce poznal, kam jde. Jde do astronomické věže, tam bude zaručeně klid a on si tam snad konečně odpočine. Ovšem opak byl pravdou, když otevřel dveře, spatřil na druhém konci na zemi dívku. K jeho smůle či štěstí to byla sama Hermiona.

Hermiona zvedla hlavu směrem ke dveřím. Byl to Malfoy. To se jí snad zdá. Když už má konečně klid a nikdo jí neotravuje, objeví se tu ten prašivej zmiozelák.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyrušit." řekl Malfoy a otočil se k odchodu.

"Počkej." vyhrkla ze sebe zmatená Hermiona.

Draco se překvapeně otočil a čekal, co se bude dít. Díval se do těch jejích nádherných čokoládových očí.

Ani nevěděla, proč to řekla. Jenom byla zase zaskočená jeho chováním. Nevěděla, jestli to na ní hraje nebo jestli to myslí upřímně. Pravdou bylo, že od konce šestého ročníku jí ani jednou nenadával nebo si z ní nedělal srandu. Stál mezi dveřmi naproti ní a díval se jí do očí. Utápěla se v těch jeho modrošedých studánkách. Nevěděla, co má dělat. A tak se jen posunula více na stranu a naznačila mu, ať si k ní přisedne. Poznala, že chvíli váhal, ale nakonec si sedl kousek od ní. A to jí vykolejilo ještě víc. Sedí v astronomické věži vedle Malfoe.

"Proč se tak chováš?" zeptala se ho narovinu.

"Jak?" odpověděl jí otázkou a pořád se jí díval do očí, což jí lehce znervózňovalo.

"Nedělej blbýho Malfoy. Poslední dobou se chováš divně." konstatovala situaci jako by se nic nedělo.
"Grangerová já se chovám naprosto normálně." s tou větou svůj pohled namířil z okna ven.
"Normálně? Už si ani nepamatuju, když si mi řekl mudlovská šmejdko nebo něco podobného." propalovala ho pohledem.
"Neříkej si tak." zasyčel. A to už Hermiona tuplem nechápala.
"Prostě už nejsem ten malý rozmazlený fracek, který slepě stojí za názory svého otce. Čím sem starší tím víc vím, že je to naprostá blbost. Nečistá krev. Už dlouho tento názor nezastávám, ale jen si nechávám svou starou masku před ostatníma. Na začátku prázdnin jsem se kuli tomu s otcem pohádal. Od té doby semnou nepromluvil. Mě to vlastně ani nevadí. Jenom mě mrzí, že to všechno odnesla máma. Otec si svůj vztek vylévá na ní, protože se mě zastává. Máma je úplně jiná než otec. Docela počítám s tím, že už mě vydědil." poslední větu poznamenal s úsměvem na tváři.

Hermiona na něj nevěřícně zírala. Nechápala, co teď momentálně slyšela a nechápala, proč jí to říká.
Když vedle něj tak seděla, uvědomovala si, že je to jen obyčejný kluk, který má také city a který není taková zrůda, za jakou ho považovala.

"Promiň za to všechno, co jsem ti za ty roky řekl nebo udělal. Mrzí mě to." zadíval se na ní a čekal na odpověď. Ona jen na něj zírala s otevřenou pusou.

"Víš, já tak se nějak nemohu rozhodnout, jestli ti to můžu věřit nebo jestli si jenom ze mě neděláš srandu." řekla mu narovinu.

On se na to zvedl a ona zalitovala svých slov. Když byl u dveří, ještě se otočil a díval se na ni.

"Nechápu, proč všichni kluci najednou tak blázní. Vždycky jsi vypadala dobře." usmál se a odešel.

Hermiona zůstala v astronomické věži sama a jen zírala před sebe. V hlavě si snažila všechno srovnat, ale nešlo to, byla naprosto zmatená. Potřebovala to s někým probrat. Rychle se zvedla a zamířila do společenské místnosti. Bylo jí jasné, že k lektvarům se dnes už nevrátí. Její mozek byl naprosto zaměstnán něčím jiným. Nebo spíše někým jiným.

Draco šel zmateně do knihovny. Vůbec nechápal, jak jí to mohl všechno vyžvanit. Co ho to popadlo. Teď už Hermiona určitě stojí uprostřed Nebelvírské místnosti a všem vypráví jaký je Draco Malfoy měkejš. Jen si povzdychl a zamířil k regálům s knihami o lektvarech. Když už si pohnojil takhle život tak hodlá uspět aspoň v něčem. V něčem v čem je neskutečně dobrý. Jediný kdo je lepší než on je snad Hermiona. Což ho docela vyvádělo z míry. Byl by to vážně triumf, kdyby byl lepší než ona. A tak se rozhodl na to dostatečně připravit.

"To si děláš srandu?" vyhrkla Ginny nevěřícně když jí Hermiona popsala setkání s Malfoem.

"Ne nedělám a prosím tě, nech si to jen pro sebe." požádala jí Hermiona.

"U Merlinovejch vousů to je teda něco. Neboj, budu ticho, ale stejně je to divný. I když možný to opravdu je." tvářila se hodně zamyšleně Ginny.

"Myslíš?"

"Ano, vezmi si, kdy ti naposled nadával nebo si z tebe utahoval?" řekla Ginny na hlas otázku na kterou už Hermiona nějakou tu dobu přemýšlela. Obě dívky byly ticho a přemýšleli nad Malfoem. Ticho ovšem přerušil Ginnin žaludek.

"Není náhodou čas na večeři?" zeptala se jí se smíchem Hermiona.

A tak se obě děvčata vydala na večeři. Sedli se vedle sebe naproti Harrymu a Ronovi.

"Kam si zmizela?" zeptal se Ron s plnou pusou.
"Někam kde jsem měla klid." odpověděla Hermiona a začala si nandávat polévku.

Když všichni dojedli, ještě chvilku seděli u stolu a povídali si. Hermiona ucítila zase ten zvláštní pocit a tak se podívala ke zmiozelskému stolu. Nepletla se, zase jí pozoroval ten pár nádherných očí. Pohled mu oplácela do té doby, než jí vyrušila Ginny.

"Hej jsi tu?" zeptala se jí se smíchem.
"Jo, jen jsem se zamyslela." řekla Hermiona.
"Tak můžeme jít rovnou do společenské místnosti, nebo máš ještě s někým rande?" rýpnul si do ní Harry.
"Jo rande mám…" řekla bezmyšlenkovitě. V tu ránu na ní všichni vykulili oči.
"S knihovnou." dodala ještě a musela se začít smát.
"Tak se sejdeme ve společence jo?" s těmi slovy se sebrala a nechala je tam sedět.

Když procházela uličkou, kluci na ní něco pokřikovali, ale ona si toho nevšímala. Jejich myšlení je vážně jednoduchý.
Když konečně Hermiona našla knížku, kterou potřebovala, vydala se do společenské místnosti. Cestou na chodbě jí zastavil nějaký kluk.
"Ahoj, nechtěla by si někam zajít?" řekl naprosto s nechutným výrazem ve tváři. Byl tak slizkej až se Hermioně udělala nevolno.
"Uhádl jsi, ne nechtěla." štěkla na něj. A rázným krokem od něj zamířila pryč. Ovšem zrovna kousek od ní stál Malfoy a smál se.
"Něco vtipnýho?" zasyčela na něj. Malfoy věděl moc dobře, že není radno si s ní zahrávat ale to jak vyjela na toho kluka, ho prostě rozesmálo.
"Nic, jenom zítra by si měla radši jít na snídani v pytli. I když pochybuju, že to pomůže." poznamenal se smíchem a pokračoval tam, kam měl namířeno.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 25. října 2011 v 15:54 | Reagovat

ÚŽASNÉ!!!Těším se na dalš kapitolku

2 LuCc LuCc | 27. října 2011 v 9:00 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

3 jijííík jijííík | 4. listopadu 2011 v 18:40 | Reagovat

super-ten pytel ;P :P

4 Sára Sára | Web | 14. listopadu 2011 v 21:43 | Reagovat

zajímavé pokračování, zítra se juknu na další (poslední dobou moc nestíhám :()

5 Katty56 Katty56 | Web | 26. března 2012 v 19:35 | Reagovat

super!!!
nechceš spřátelit?máš úuuuužasnej blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama