Správné rozhodnutí - 1. kapitola

23. října 2011 v 15:13 | LuCc |  Správné rozhodnutí


1. kapitola
Hermiona seděla u jezera, zády byla opřená o strom a v ruce držela knihu, ale nevěnovala jí žádnou pozornost. Přemýšlela o svém životě. Vzpomněla si na to, jak poprvé vstoupila na bradavické pozemky. Vzpomínala, jak byla uchvácená a zároveň vyděšená když poprvé procházela Velkou síní. Když si sedla na malou stoličku a moudrý klobouk jí poslal do Nebelvíru. Aniž by se udála, byla v sedmém ročníku. Mněla skvělé přátelé a byla nejchytřejší studentkou v ročníku.
S leknutím si uvědomila, že už delší dobu někdo vedle ní sedí a pozoruje jí. Když zjistila, kdo vedle ní stojí, nadskočila podruhé.



"Proboha Grangerová co vyvádíš? To dneska vypadám tak děsně?" poznamenal Malfoy s úsměvem na tváři.
"Jak dlouho už tu sedíš?" zeptala se naprosto vyvedená z míry.
"Asi pět minut." poznamenal jako by nic a se zájmem si jí prohlížel.
"Co chceš?" štěkla na něj a pomalu se začala zvedat ze země.
"No mám ti vyřídit od Snapa, že se bude ve škole konat soutěž o to, kdo dokáže nejlépe připravit zadaný lektvar. Jsou tři kola a vítěz dostane nějakou odměnu. Bohužel mi neřekl jakou. Jo a prej si nemáš moc věřit, protože ten kdo vyhraje, pak pojede ještě reprezentovat školu. No a má strach, že kdybys nějakým omylem vyhrála tak nám tam uděláš jenom ostudu." dokončil svůj proslov a Hermiona na něj zírala s otevřenou pusou.
"Ehm, takže vlastně chceš říct, že mě Snape o tom chtěl informovat, protože si myslí, že jsem v tom dobrá, ale nedokáže to říct osobně, protože mě naprosto nesnáší tak vyslal tebe?" provrtávala ho pohledem.
"Asi tak nějak. Stejně nemáš šanci. Já tě vyhrát nenechám." řekl namyšleně a s tím se otočil a odešel.

Had jeden hnusnej, jak ona ho nesnášela. Doslova nenáviděla. Hnusnej zmijozelák. Klela celou cestu k hradu. Co si o sobě myslí? Já mu ještě ukážu. Aby Hermionu někdo porazil v lektvarech a k tomu aby to byl Draco Malfoy. Nikdy, jestli se tohle stane, tak se dobrovolně vydá do temného lesa a najde Aragoga.
Celá rozčarovaná si uvědomila, že je čas na večeři a tak zamířila do Velké síně, kde už seděli Ron a Harry.

"A jéje." slyšela zašeptat Rona na její adresu. Jen ho probodla tím nejhorším pohledem, co dokázala a začala si nandávat brambory na talíř.
"Kdo tě tak vytočil?" zeptal se po chvilce Harry. A tak jim povyprávěla o tom, co se stalo venku u jezera.
"Co se čertíš? Proboha dyť neexistuje nikdo, kdo je lepší než ty. Jsi v dělání lektvarů naprostá jednička." vypadlo nechápavě z Rona. Jen pokrčila rameny a pustila se do večeře. Zrovna si v hlavě střádala plány jak si bude postupně opakovat všechny lektvary, které by měla znát. Když jí přeběhl mráz po zádech. Něco jí říkalo, že jí někdo pozoruje. A tak se rozhlédla, až zjistila, kdo to je. Upíral na ni svoje krásné šedé oči. Cože? Krásné oči? Nechápala svoje myšlenkové pochody a tak se raději věnovala večeři. Ale pořád na sobě cítila jeho pohled a začínalo jí to lézt na nervy. Z přemítání o tom o co mu jde, jí vyrušil poprask vedle ní. Ginny se zrovna o něčem dohadovala s kluky.

"Co se děje? Byla jsem mimo." zeptala se Hermiona Harryho.
"No Ginny si myslí, že ženská dokáže s chlapem udělat naprosto cokoliv a stačí jí k tomu jenom její půvab. Což je naprostá blbost, protože muži mají taky mozek a když chtěj tak se prostě dokážou ovládat." vysvětlil jí Dean. To ale Hermiona vyprskla smíchy.
"To snad nemyslíš vážně?" zeptala se ho pobaveně.
"Co je na tom k smíchu?" vložil se do toho Ron.
"Proboha, stačí jenom, když se holka dobře oblíkne a zakroutí zadkem a má vás naprosto obmotaný kolem prstu." smála se klukům.
"Blbost." shodli se Dean s Ronem.
"Uvidíte zítra ráno." mrkla na ně. Ginny došlo co má Hermiona v plánu a tak se začala smát.
"Co zítra ráno?" nechápal ani jeden z kluků. Na to ale Hermiona nic neodpověděla a se smíchem se zvedla a zamířila ještě do knihovny. Když procházela uličkou, cítila na sobě ještě pořád ten pohled. Nenápadně se otočila a zjistila, že jí Malfoy pořád pozoruje. Jen nad tím zakroutila hlavou a pokračovala v cestě.

V knihovně si našla dvě knihy o lektvarech, které potřebovala a chtěla odejít do nebelvírské společenské místnosti. Ale když se otočila tak do někoho vrazila. Zvedla hlavu a zjistila, že je to Malfoy.
"Zase ty?" zasyčela nasupeně.
"Ano, jsem to já, a v celé své kráse." usmál se. Hermiona nad jeho chováním jen zakroutila hlavou, obešla ho a zamířila pryč z knihovny.
Když procházela temnou chodbou, uslyšela za sebou kroky. Prudce se otočila a zjistila, že je to zase Malfoy. Začínali jí ujíždět nervy.
"To mě jako sleduješ?" Zavrčela a namířila na něj hůlkou.
"Klid Grangerová, zas tolik si nevěř. Jen jsem šel kolem." usmál se, ale obezřetně sledoval hůlku, kterou měl namířenou na prsa.
"Šel kolem? Malfoy myslela jsem, že jsi chytřejší na hledání výmluv." smála se mu. On ovšem nic neřekl, jen se otočil a odešel. Nechápala ho, žádné nadávky, žádné posměšky na její adresu, žádná mudlovská šmejdka? Když se nad tím zamyslela, už hodně dlouho jí nenadával. S hlavou plnou Malfoe se vydala do nebelvírské společenské místnosti.
Když si zopakovala lektvary, které si chtěla za dnešek zopakovat zaklapla knížku a vydala se do pokoje.

"Ten je vážně divnej." komentovala Ginny Hermionino vyprávění o Malfoovy.
"Ale dost o tom hadovi, co hodláš dělat zítra ráno?" zeptala se Ginny a Hermioně hned došlo, kam tím míří.
"No tak zítra je sobota a já mám chuť si vzít na sebe něco pěkného. Pomůžeš mi něco vybrat?" ďábelsky se na Ginny usmála.
Když holky vybrali potřebné oblečení a vše rozebrali do detailu, šly spát.

Ráno se Hermiona probudila s velmi dobrou náladou. Zalezla do koupelny, dala si příjemnou sprchu a začala se upravovat.
"Hermiono co tak takovou dobu děláš?" bušila na dveře Levandule. Hermiona se naposled zkontrolovala v zrcadle a musela se usmát. Vypadala opravdu dobře. Vzala si džínovou minisukni, fialový top, vlasy si vyžehlila, takže byli momentálně delší než obvykle. Na tvář si nanesla lehké líčení a spokojeně vyšla ze dveří. Holky na ní zíraly s otevřenou pusou.
"Teda Mio. Ty jsi se rozhodla zničit všechny kluky ve škole? Jsi v tom dost sexy." shodly se všechny.
"No tak musím přeci Ronovi vysvětlit, že já mám pravdu vždycky." usmála se Hermiona a přešla k posteli, kde si nazula páskové boty s podpatkem. Seděla na posteli a čekala, než se upraví i ostatní. Když byli holky připravené, vyrazili k snídani.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rosalie D. ~ Rosalie D. ~ | Web | 24. října 2011 v 21:13 | Reagovat

Páni, zajímavý začátek :-)

2 LuCc LuCc | 27. října 2011 v 8:59 | Reagovat

[1]: jsem moc ráda, že tě to zaujalo =)

3 jijííík jijííík | 4. listopadu 2011 v 18:27 | Reagovat

tak to jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat

4 Sára .. Sára .. | Web | 10. listopadu 2011 v 21:12 | Reagovat

pěkný začátek, zajímavá povídka, hned zítra se pustím do dalších, píšeš opravdu moc hezky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama